Environmentální knihovna japonských obrazových knih pro děti, vydaných po roce 1945. Knihy, jejichž hrdinové jsou antropomorfizované krajiny, rostliny, přírodniny, hmyz a další více-než-lidští aktéři, si klade za cíl prozkoumat, jakým způsobem zprostředkovávají ehon vztah k přírodě a živému světu. S nadějí, že když má hora obličej, není tak snadné do ní začít vrtat.
Kniha vyprávěná z perspektivy hmyzu přibližuje dětem pozoruhodný životní cyklus cikády. Ta stráví většinu svého života jako larva hluboko pod zemí, aby během deseti dnů svým pronikavým zpěvem přilákala svůj protějšek. (Vlastně by se mělo říct spíš “pláčem”, v japonštině se pro cvrlilání hmyzu používá sloveso “naku”, plakat.)
Kniha vyprávěná z perspektivy hmyzu přibližuje dětem pozoruhodný životní cyklus cikády. Ta stráví většinu svého života jako larva hluboko pod zemí, aby během deseti dnů svým pronikavým zpěvem přilákala svůj protějšek. (Vlastně by se mělo říct spíš “pláčem”, v japonštině se pro cvrlilání hmyzu používá sloveso “naku”, plakat.)
Kniha vyprávěná z perspektivy hmyzu přibližuje dětem pozoruhodný životní cyklus cikády. Ta stráví většinu svého života jako larva hluboko pod zemí, aby během deseti dnů svým pronikavým zpěvem přilákala svůj protějšek. (Vlastně by se mělo říct spíš “pláčem”, v japonštině se pro cvrlilání hmyzu používá sloveso “naku”, plakat.)
O několik dní později samice naklade vajíčka pod zvlněno kůru.
Kniha vyprávěná z perspektivy hmyzu přibližuje dětem pozoruhodný životní cyklus cikády. Ta stráví většinu svého života jako larva hluboko pod zemí, aby během deseti dnů svým pronikavým zpěvem přilákala svůj protějšek. (Vlastně by se mělo říct spíš “pláčem”, v japonštině se pro cvrlilání hmyzu používá sloveso “naku”, plakat.)
Když spadnu na zem, rychle se zavrtám do půdy, aby mě nenašly mravenci ani pavouci.
Lopatkovitýma předníma nohama si hloubím cestu hlínou a hledám tenké kořínky stromů.
Když nějaký najdu, prokousnu ho a vysávám z něj šťávu.
Kniha vyprávěná z perspektivy hmyzu přibližuje dětem pozoruhodný životní cyklus cikády. Ta stráví většinu svého života jako larva hluboko pod zemí, aby během deseti dnů svým pronikavým zpěvem přilákala svůj protějšek. (Vlastně by se mělo říct spíš “pláčem”, v japonštině se pro cvrlilání hmyzu používá sloveso “naku”, plakat.)
Od té doby uplynulo pět let. Jedné letní slunečné noci jsem vylezl ze země.
Když jsem začal trochu vidět, našel jsem strom a pomalu jsem po něm lezl nahoru.
Šel jsem a šel, a když jsem dorazil k větvi, na chvíli jsem se tam zastavil a odpočíval.
Kniha vyprávěná z perspektivy hmyzu přibližuje dětem pozoruhodný životní cyklus cikády. Ta stráví většinu svého života jako larva hluboko pod zemí, aby během deseti dnů svým pronikavým zpěvem přilákala svůj protějšek. (Vlastně by se mělo říct spíš “pláčem”, v japonštině se pro cvrlilání hmyzu používá sloveso “naku”, plakat.)
Pak jsem začal cítit, jak se mi uvnitř těla něco podivně kroutí a hýbe.
Točila se mi hlava.
Nevím proč, ale zdálo se, že se uvnitř mého těla děje něco velkého.
Kniha vyprávěná z perspektivy hmyzu přibližuje dětem pozoruhodný životní cyklus cikády. Ta stráví většinu svého života jako larva hluboko pod zemí, aby během deseti dnů svým pronikavým zpěvem přilákala svůj protějšek. (Vlastně by se mělo říct spíš “pláčem”, v japonštině se pro cvrlilání hmyzu používá sloveso “naku”, plakat.)
Kniha vyprávěná z perspektivy hmyzu přibližuje dětem pozoruhodný životní cyklus cikády. Ta stráví většinu svého života jako larva hluboko pod zemí, aby během deseti dnů svým pronikavým zpěvem přilákala svůj protějšek. (Vlastně by se mělo říct spíš “pláčem”, v japonštině se pro cvrlilání hmyzu používá sloveso “naku”, plakat.)
My, cikády, moc nelétáme.
Víš, proč zpíváme?
Když zpíváme, říkáme ostatním cikádám: „Jsem tady!“ a dáváme o sobě vědět.
A když to uslyší samička a zalíbí se jí náš hlas, přiletí k nám.
Ano, když dospějeme, žijeme jen asi jeden nebo dva týdny.